Místo nekonečných sídlišť, plání a silnic

Tam kde myši lezou myší dírou
Nad hlavami kolej vlaků
ostrovy a ostrůvky s městskou dopravou
tam se vydej na cestu dobrodružnou

pamatuj,tvé číslo je osm
tvůj směr je na konec
tvá cesta dlouhá

Ó synu prvorozený
Úděl skládám zádům tvým
Pokračuj v cestě mé
Vydej se tam, kam já už jenom sním

Jinému cizinci se nedostalo pocty té
to číslo osm, na konec brněnského světa
jsem se tedy otče vydal
přeci má dlouhá cesta

Líšeň..zde už jsou přeci lvi
Líšeň.. už ty názvy zastávek mých,
jak divně zní
Líšeň..tady je země placatá
a já jedu na konec jí

Vlhká..Masná..Bělohorská..Bílá hora
Líšenská a hned Novolíšenská..panečku
kam jsem se to jenom dostal?

Nic naplat, já vytrvám
i přesto jakoby na Vlhké
déšť pořád stál

Na Mastné už batolata řízkem krmili
Bělohorská na první pokus nevyšla,
tak až tedy Bílá hora se povedla

A konečně snad pro úspěch Líšenské – Novolíšenská


A já vydržel! – Líšeň – místo nekonečných sídlišť, plání
a silnic.
Nadjezdů, vyhýbek, zarostlých kolejí

Tichých míst, kopců a věrných údolí
zrádných zimních cest
zledovatělých schodů
ach..ta mlha nad nimi

a domorodec se rozvyprávěl více jak já:
„a co ty autobusy, co kopce nezdolaly
v půli cesty vysadily
pěšky domů šli

a ta časem okřiknutá místa
žijí si po svém
pořád tam je slyšet jak někdo tleská
jak někdo navždy zanechal dojem


Pomníky kráčející časem
cestou necestou
razí si svoji budoucnost
se svojí nesmrtelnou minulostí



Tak jsem došel na konec světa
Líšeň, Mifkova
Já věděl že je
já to věděl..