Obdiv stromu

Sedím a sleduji
jeden mohutný
statný starý strom.

Sedím a sleduji
záhyby jeho kůry,
ze kterých vyvěrá radost
z nových životů,
jež každé jaro
v koruně jeho vznikají.

Sedím a sleduji
jeho sukovité větve
silné jak ruce dělníka,
neb každou zimu
peřiny bělostného sněhu
musí nést.

Sedím a sleduji
jeho klid,
jenž z něj jak z pramene
čistá voda prýští,
a který mu nikdo
nemůže vzít.
Jen vítr ho dokáže
roztančit v rytmu
valčíku nebo tanga,
a pak má zas svůj klid.

Sedím a sleduji
jeden mohutný
statný starý strom,
jenž tu hrdě stojí
již desítky let.
A pokud jej nepokoří
přírodní či lidská síla,
bude tu stát dál
a stále hrdý.