Matka Země

Jsem tvou matkou milující
na prsou kytky z bodláčí
a ty můj synu, co já ti dávám
ti stále pořád nestačí.

Tak dlouho, dlouho, tisícero let
chceš všechno nejraději hned.
Však co mi dáváš jen ty sám nic, vůbec nic.
Jen pomni, i mince má svůj rub i líc.

A vše se jednou obrátí jen proti tobě
ty budeš, budeš navždy v hrobě
když soudný den ten nastane.
A lidské plémě nikdy nevstane.

Když mraky spadnou na zem
pak život skončí rázem.
A oblohou pak proletí hněv můj
tvé matky zkroušené.
Už tisícekrát zkoušené
co všechno já jen vydržím.

Tou matkou tvou já nechci být
jen matkou celé zvířeny.
Pak prach co bude zvířený
po soudném dni tomto pak
mnoho let pak bude usedat.

A další čistá voda
ze skal vytryskne
a slunce poletí zas oblohou
pro nový život zvířecí.

Bez vás, bez lidí
pro lepší svět já Matka Země budu žít.

Tak ráda...