Ještě dál

Napité mraky rozcuchávaly lesy,
smrčkům svou dešťovou kytarou,
po čase měnily jim účesy
vznášející hustou párou.

Racků vysoké oktávy,
zpěv na březích zaznívá,
po provázkách měděné Vltavy,
v peřejích mizící třpytivá.

Mizí v bílou, bublavě pění
po hladkých oblázků tisíci,
pak zas v klidnou řeku se mění,
malé vlnky ve vrbách končící.

Tam, kde vítr kreslíval zákruty,
srdcem rozezvučelého města,
proplouvající vodáci, rafty, kajuty,
olovněným nebem chladivá cesta.

Studánkou osvěžit si líce,
plno úsměvů rozdal,
horkost si potůček vzal,
až na rakouské hranice
a ještě mnohem dál..