Chrpa

V květinové zahradě
oslněné paprsky
ranního slunce

každým ránem rozkvétá
mezi všemi růžemi
maličká chrpa.

Starý zahradník sedává
každé ráno u chrpy,
a jí vypráví

Jen ten muž v té rostlině,
ve vetřelci vprostřed růží,
spatřil víc, než ostatní.

Její krása narozdíl
od růží a jejich trnů
při pohlazení nebolí.

Muž, jak u svojí milé
každé ráno sedává,
a jen pro ni žije.

Až chrpu jednoho dne
kdosi zahubí a vytrhne,
Zahradníku nezbude

na světě pro co žít,
a nejen modré květy,
nýbrž i starce zahubí