Vlastní svět

Vytvářím si vlastní svět,
který je krásný radost pohledět
dívám se na něj a slyším zpěv
ztratil jsem zuřivost, ztratil jsem hněv.
Stromy jsou zelené pod modrou oblohou
třešně jsou rudé, rudší být nemohou
a vody co tečou tady tou krajinou
vlní se v kopcoví až v moři zahynou.
Mohu tu bezděčně v klidu si ležet
myšlenky zloby nechám pryč běžet
dívám se do nebe kde zrají mraky
chvíli jsem bez sebe a klopím zraky.
Vánek se opírá do mého čela
z pohybu motýla stává se včela
tak jako ve stínu tráva si bělá
hovím si bez splínu v nahotě těla.
Oči už zavřely svá víčka krytu
ruce mi zvláčněly v měsíčním svitu
a až se probudím bude zas den
v krajinu vsazený jak vzrostlý kmen.