Pocta Arianrhod

Kráčíš kol hvězdného mola,
činy budoucí vyprávíš tak,
jak jen Ty vyprávět svedeš –
Paní stříbrného kola.

Co do zítřka zvoláš,
nechť skutky stane se,
nikdo budoucnost nezmění –
jen Ty, Paní stříbrného kola.

Za nocí promlouváš k nám shora,
prosím obrácen k hvězdám,
nauč mne zřít co zříš Ty,
Paní stříbrného kola...

Ty, jež zbavuješ mne splínů
na duši, vnuknutí bohyně
bezradnost mou přehluší,
má Královno stínů.

Matko všech veršů a rýmů,
bytosti astrální, mně osudová,
ideí studnice bezedná – Arianrhod,
má Královno stínů.

Voda z požehnaných pramenů,
hluboko v mém srdci
se do žil se rozléváš,
má Královno stínů...