Hlubinná

Až se hřejivé paprsky večera
oranžově zatřpytí v liniích bójí,
až ztratí se ta nekončící mezera
a obloha s mořem v jedno se spojí…

až hladinu polijí růžovoucí červánky
a pohltí i vzdálených ostrůvků kaskádu,
až stíny z nich utvoří malinké bochánky,
vdechnu ty vláhy teplých západů.

Spustím kotvu a plachet krytí,
odpoutám se od lan v přístavišti,
až pod svá křídla vítr ji zachytí,
pobřežím kajuta naposled prosviští.

S přibýváním hbitých otáček kormidla
zpěv terejů vzduchem se rozpíná,
vlnky pleskají po lesklé zádi plavidla,
to jak příď v jednu přímku vodu protíná.

Sledovat, jak klouže po vrstvách soli,
jak čeří se v brázdě a mění v pěnu,
kamkoliv, kam kurz cestu zvolí,
slova pošlu pod skalnatou stěnu.

Jako vzkaz v láhvi pošlu do hlubiny
všechna přání a činy co zůstanou snem,
všechna slova v okrajích praskliny,
jak snažím se proplouvat každičkým dnem...