tobě

sníh zafačoval všechny rány
vítr otřel všechny slzy
už i srdce pod kabátem
tluče trochu jinak
vlasy vlajou větrem
smutným sbohem
jak stovky žen bílými šátky
když muži odplouvaj
a zrcátka kaluží praskaj
v tvých podpatcích
jak pod kýly těch rybářskejch lodí
s hladovými těly
to zas procházíš se městem
a za tebou voní vzduch
když prokřehlými prsty
hladíš kůru stromů,
zvědavá dýcháš lidem do oken
a motáš bílý šály básníkům