Podzimní pohádka

Krok za krokem po klikaté cestě,
Motýl dosedá na rozkvetlé kvítí,
Jenž se pod ním nenápadně zachvívá.
Krok za krokem po klikaté cestě,
Rozmanitá květena svádí po něžném pohlazení,
Stejně tak statný kůň pasoucí se opodál.
Krok za krokem po klikaté cestě,
Poslouchám hlasy lesa,
Šumění vody,
Teskné písně luk a strání.
Cesta klikatá vlní se dál a dál,
Nemá začátku ani konce.
Nezná mě a já neznám ji.
Přesto k sobě máme vzájemnou úctu.
Vše krásné ale jednou končí,
Jako lupen dopadající na vodní hladinu,
Ryba co se chytla na návnadu.
O všem mohou vyprávět jen stromy,
Jejichž smutné písně mne doprovází na každém kroku,
Jako dny zbývající do konce roku,
Jako touha jenž nedá zapomenout.