za oponou, krásy tonou

Jako dárky,
z roztrhaných pytlů mecenášů,
Válí se shnilé kotouče slámy,
na mrtvolně sladkých polích.
Bezhybností, vytvářejí auru krajině,
co krvavě pláče lidskou nenasytností.
Dýchá smog z kouřových děl,
která tyčí se do nebe, bodaje vesmír do slabin.

Bojím se!
Bojím se odhrnout oponu z očí.