Nepojmenovaná

Měsíc na nebi říká,
to co listí stromů šeptá.
Rosa v trávě se tu třpytí,
že svůj odraz měsíce nevidí.

Kámen v řece tiše závidí,
že on cestu slunce neřídí.
Vlnky na jezeře zpívají,
o tom jak ptáci na nebi lítají.

Jako kůra na stromě,
jako šílené povodně.
Tak ona na něj myslí,
jako když na podzim padá listí.

Hvězdy napovídají osudu,
že já s ním do smrti budu.