Rovnodenní

Když list se odpoutává od strakatých korun
a postupně vyvléká ze spletitých větví,
když slunce naposled brnká do zlatavých strun
a radostně půlí slupky kaštánků vedví…

Když dopadají na zem mezi kamarády
a v kapsách dítek jich tolik dřímá,
když veverka kolem pobíhá s náklady,
vítr jí vyfoukal, že letos bude tuhá zima…

Když z polí mizí poslední stébélka
a ptačí hnízda zůstávají opuštěná,
když už si tam na jihu ohřívají křidélka,
za chvíli od skal roznese se ta havraní ozvěna…

Když chystají se zásoby do kůr stromů
a v krmelcích pro srnečky až do samé noci,
když v lesích nosí dřevo na ohýnek domů,
po cestách co tu a tam zavoní po ovoci…

Když ze skříní pomalu vytahujem svetříky
a opravdu, moc nás to nerozradostní,
občas přitoulají se přízemní mrazíky
a chladný vzdoušek zlobí nás na tváři,
dnes totiž, je ta doba rovnodennostní,
no přece dneska
podzim se nám zapsal v kalendáři…