A na stole stála žirafa

Možná tam tomu klukovi do zad,
povídá ten poslední ještě zeshora,
když kouká se, kam by tak spad,
no spolubydlící dávno uzráli,
tu najednou už taky zavrávorá
a konečně u nohou se mu kutálí…

zas po roce opustí to bezpečný želízko,
vyloupne se ze zelených bodlinek,
všem tu ukáže to svý béžový bříško
a vydá se po cestách klikatých pěšinek…

po rozmanitých stezkách osudu,
co když ocitne se v kapsách pocestného,
jestlipak ztratí se mezi listovím,
nebo potká hlavičku smutného žaludu,
co jen dál stane se, to já vám už nepovím…