údolí setiny

Údolí setiny

Dávno už tomu, uprostřed věků a skal
živel přírodní zde krajinu rozerval.
Tisíce let tomu, ledovec bílý
nádherné údolí stvořil svou pílí.

Přírody vznil zázračné klenot jediný
geobod normy světové, údolí Setiny.
Nad údolím srázu, ves malá, čistá
dříve presidenta domovská víska
A vůkol kolem hluboké lesy
mládí mého výletů cesty.

Často bloudil jsem tímto krajem
nádherné přírody rájem.
Bloudil tam často,se svým bolem
s duší rozervanou jak krajina kolem.

Nádhery přírody tam vždy mě vítají
větrem šum stromů, tiše šeptají
o době zaniklé, jen někomu, potají,
O moři ztraceném, kdys dávno zde bylo,
jen břidlici nechalo, pro lidské dílo.

Sříbrná stužka potoka údolím vine se k lomu
po kamenech stříbrné vlny spěchají
a tiše písní svou stříbřitou šeptají.
Tajemnou řečí hovoří k tomu,
kdo slyšet chce, a píseň přidá k tomu.

Od lomu k lomu údolím cesta se vine
lučinami květů, stromy též lemovaná,
poutníka, jež jde jen co noha nohu mine
a v duši jeho zvoní už hrana.
K studánce vede s vodou chladivou, čistou
léčivou sílu na duši má jistou

Dál vede cesta, kde lávka přes potok je nízká
tam za potokem strmí šedivá skála
chata myslivců vedle je malá.
Ze skály perlivé pramen vody tryská,
sklenici poutníku nabídni si plnou.
Sladká a studená,až zuby trnou..

Za loukou, kde prudký svah k obloze se vzpíná
tam tajemství v křovinávh se skrývá.
Jeskyně,vchod dnes už zpola zasutý,
co skývá tmavá sluj, vchod léta netknutý.?

V hlubokých lesích, korunami stromů ukryté
strmé stěny jsou povrchových dolů
důl vedle dolu, hluboké, při sobě, spolu
a svahy zlomky břidlice pokryté.

Skloň zrak svůj, kde stoupla noha tvá, níž
útržky památníku země, ne břidlici uvidíš!
Otisků rostlin, květů dávných plno je dokola,
svědectví o světě, kde spadla už opona.

Snad víte, či tušíte už, možná, snad
co řekl mi šuměním svým lesů řád
bubláním potoku vlna rozpustilá
potok, třpytící se v slunce jasu
cesta, průvodce údolím krásou
studánka s vodou k osvěžení
louka, vonící květy až k omámení
pramen ze skály tryskající
lom, o životě pomíjivým
a ptáci, pějící o životě, teď jiným.

Zpět ohlédni se, krásná je přírody scéna!
Kdo údolím projde, v duši je změna..
Údolí není země rozervaná
To náruč země a přírody se otevřela, a čeká
na všechny své děti – na svého člověka.

jalan 2008