Letní den

Svítá, tma už odchází
a kolem tichý sen,
sen, co vláhou doznívá
já vítám letní den.

Jen zlehýnka se rozední
už ptáci v letu jsou
a nebe ve své nádheře
je chloubou blankytnou.

Znenadání v jednu chvíli
parno je a mhouřím zrak,¨
ta malá hvězda v celé kráse
vystoupala do oblak.

Pálí mě a hřeje mě
ten úděl musí ctít.
Vždyť bez ní – bez té jediné
na Zemi nelze žít.

Nevidím už Slunce jasně,
je to vůbec jeho tvář?
Rudě zbarvilo se nebe
jak růže daná na oltář.

Letní den je oslavou,
já píši, je to čest.
Zlaté hvězdy na obloze
hloubku nocí touží nést.

Ten den, ty roky plynou dál,
pár řádků zbylo jen,
s láskou budu vzpomínat
na ten krásný letní den.