Podzimní

Noc, noc už je chladná.
Babí léto posílá
chomáče bodláků
daleko k obzoru
a občas dýchne na šípkové keře –
snad aby drobné plody ještě o něco víc zčervenaly.
Nebe je plné jednohlavých draků,
siluet ptáků, co přesně podle letového řádu
mizí daleko, na jih.
Zimě se odevzdáme až zítra,
šeptají si dvě kočky na lavičce před domy
na sobě letní kožichy
a oči třpytivé jak souhvězdí Orionu,
co se nad jejich hlavami nesmlouvavě noří z tmy.
Tušené dneska ještě můžeme odmítnout,
jenom se nesmíme bát zítřka…