Palkovice

Zrak vodní hladiny
odráží noční svit.
I vln v tyto hodiny
zmocnil se náhlý klid.

Jen v dáli za keři
rybáři nešli spát.
Kaprům však nevěří,
že začnou brát.

Kraj rozhýbal vánek,
kde's zaštěkal pes,
který hlídal spánek..
Tmu zaklínal les...

Tráva se zbarvila
jemností lesklé perleti,
co celou krajinu zalila
v půlnoční objetí.

Malé tečky kroužily
a vytvářely stužky,
jak nad vodou hemžily
se svatojánské mušky.

A měsíc vládl
tomuto místu,
svoji zář kladl
na stonky listů.

Ty stříbřitě zvonily
a kapky se na nich rozpouštěly,
když se mraky honily,
když nebe opouštěly.

Hvězdy se v souhvězdí scházely,
jak by se samy bály být,
uhaslé do tmy házely,
s úsvitem musely však jít.

Dříve, než dozněla jejich moc,
chvíli,než za hory se poděly
a s nimi odešla noc,
zkroušeně za obzor hleděly.

A pak se ptaly,
jak zbavit se tísně.
Hůrky jim tají,
že to jde v místě...

...kde slunce východ přivítá,
až příjde pravý čas
a rosou louka zalitá
roznese ranní jas.

Tam vzrostlá vrba stoletá
naklání své líce,
tam leží zem zakletá,
tam leží Palkovice.