Pro tentokrát

Nad žilnatinou lesních cest
pospávalo ráno
v haluzích kaštanů

Někdy je víc nevyřčené
než to co nám u rtů
shoří na doutnající popel
a zmizí nad střechou kostela

z těsných peřin cítíme liščata
na vlastních prstech
svědí nás jejich nedotknutelnost

pro tentokrát
jen zavřeme oči