Nechtěná

Podívej jak je krásná,
a přece si ji nevšímá.

Ten o koho by tak stála,
ji jen využívá a týrá.

Ta láskyplná příroda,
čeká na svého člověka.

Tak si tancuje sama,
avšak...
lidská kravata ji svírá.

Zem tak nádherná,
křehká, hebká, má.

Barvy lánů
překryté
barvami kopců

Mezi nimy zvěř.
Hraje si a tanči,
se štětcem
co dává duši

Štětci co duši dává barvám,
na které málo času mívám.

Nedoceněná příroda,
Nechtěné dítě,
co v koutě umírá.


Vyždímaná matka,
vypadá bledě.
co s ní bude?

Co na to její otec,
náš pan umělec.

Odhodí štětec?

A co potom...


Konec?...