Průplav
Průplav
Jak ocelová kosa požíná průplav
zelenou bradu vadnoucích břehů.
Podzimních topolů stesk jej němě provází
až v dálavách se ztrácí
za archou oblaků.
Severní vítr si nabral do dlaní vrtošivých
hrst zlata a hned jej mísí,
tajemný chemik i hrnčíř,
s mědí a bronzem
v tančící slitinu.
Kde jsou křičící děti,
co házely si míčem?
Kde jsou žhavě zamilovaní
hledící do vod červnových?
Ze všeho zůstal jen průplav
a hasnoucí maják slunce.
.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Přesné - řez kosou, ranní chladno utíná i vzpomínky na léto. Tahle pasáž je parádní, básnířko
26.10.2010 20:41:00 | Marfuša
Teskná a dojemná vzpomínková báseň.
Co začalo - též skončí.
Však báseň vrátí na chvíli ten čas.
26.10.2010 08:40:00 | s.e.n
krásná procházka ST!
24.10.2010 17:49:00 | xoxoxo
Lotuš Tvoje básenka mne uchvátila, velice působivá poslední sloka, kde poslední věta mě trochu bodla, ale protože obsah před tím je mi znám, pak jsem se uklidnila. ST!
22.10.2010 07:01:00 | NikitaNikaT.
Křičící a skotačivé děti zase přijdou, jen co napadne první sníh a budou řádit na saních...
21.10.2010 22:22:00 | labuť
Děti již nejsou tu na břehu
dávno musely jít spát
a zamilovaní spojeni ve dlaních
oschoulení do lásky
ve snu o ní nechají si zdát
ST
21.10.2010 21:46:00 | Kars