Když Slunce jde spát.

Když Slunce jde spát
a venku se sešeří,
když ustane denní chvat,
my usednem k večeři.

Za okny, v temnotě započal shon.
Pážata, kuchaři, už nastal čas !
Pán Měsíc na počest rozezněl zvon,
pro zvěst všem poddaným zní jeho hlas.

Vznešeně, lehounce kráska tma přichází,
večerní róbu, a z hvězd lesklý diadém.
Pobledlý elegán Měsíc ji provází,
královně noci teď předal vládu den.

Plesová nádhera s milionem repríz,
hvězdný šat třpytí a leskne se.
Než Slunce stačí dne novou nit upříst,
věčný pár parketem vznáší se.

Pomalu kolovrat dopředl nit,
přadena lesk bodá do očí.
Do oken pomalu vkrádá se svit,
poslední tanec ples ukončí.

Končí rej taneční a vláda noci,
bledý pán družku svou provází.
V dáli již nesměle zpívají ptáci,
den zlehounka, po špičkách přichází.