PODZIMNÍ

Časně ráno za svítání
Kráčíš tmavým lesem
Za ptačího povídání
Jdeš voňavým vřesem

V slunečním paprsku spatříš cosi
Co možná je a možná není
Jemně to vstává z kapičky rosy
Začínáš věřit ve zjevení

Dívenka křehce stojící v mlze
V barevném listí oděná
O ní jsi sníval v každé své touze
I ona zdá se zasněná

Vůně po šípku v jejím dechu
Vlasy jí větřík cuchá jemně
Držíš ji v náručí v měkkém mechu
A něžně zvedáš z prochladlé země

Tiskneš ji k sobě malinkou
Však její úsměv mizí
Kroutí malou hlavinkou
Že jsi pro ni cizí

Možná že i trochu tuší
Že chtěl bys ji chránit na zimu
Však svoboda více sluší
Té lesní víle s vůní podzimu