Déšť

Brzy ráno, když zemi ještě černý flór zakrývá,
Já dávno jsem již na nohách a vím, že čeká mě cesta daleká.
Z okna se podívám, abych ptáčkům zrní nasypala,
Náhle však úsměv mi strne, neboť zřím, že zemi nebe slzami zasypává.

Obléknu kabát, nazuji kozačky
A spěchám do školy skrze ty nebeské slzičky.
Na ulicích lampy ještě svítili,
Kapky dešťové skrze ně krásně se třpytily.

Procházím parčíkem, v němž prastaré stromy žijí,
Mnohdy slyšívám jejich hlasy, jak ke mně promlouvají.
Nyní však do jejich listů kapky buší,
Mě však to připadá, jak krásná píseň, co připlouvá k mým uším.

Nebeské slzy na jejich zlatých listech duhově září,
A mě kapičky něžně hladí po unavených tvářích.
Ta nebesky křišťálová voda živá,
Do vlasů mých se, jak do řeky vlévá a s kůží mou, jak s horskou krajinou splývá.