Síla přírody

Samým překvapením posetá,
už od prvotního úpatí,
cesta, co v koncích se rozplétá
a v dáli lehounce klikatí…

Houpavé rákosí v březích brčálů
a dál, tam na mechu korálky rosy,
jak ty třpytivé kuličky křišťálů,
takové, co poupátka rády nosí…

V kapradí schovaný klobouček,
pod stvoly hledáme křemenáče,
tu a tam vykoukne pavouček,
svou dlouhou síť za sebou vláče…

Kapky pleskají v hladině rybníka
a s větříkem bortí ptáčkům stříšku,
to pak tam v deštíku rychle utíká
malý brouček v sedmitečným bříšku…

Však po chvíli lesík opět v barvě zlata,
někdy svázán barvičkami krásné stuhy,
to když slunečný paprsek tolik chvátá
a všechno to objímá obloučkem duhy…

Jen co vysvleče ten svůj bílý šál,
už zas z vloček září jiskérky
a my, procházíme se dál a dál,
v laskání něžnými kouzélky…