Vločka

Při pohledu
do těch tvých studánek,
kde drobounký stín
chvilkami se mihotá,
to když si někdy
baculatý beránek
šňůrkou ve švech rozmotá…

Rozevře bochánky,
ve vánku zašustí,
dlouze vydýchne
a křehké copánky
první princezničky
z náruče upustí…

A potom další
z měkkého závinu
neslyšně k zemi
každá pospíchá,
do bílé pokrývky
uloží krajinu
a vše tak najednou
utichá…