..tak už přikrývej

Když na druhé straně,
když tam povolí dlaně
a pozvolna ustává…
změní se mu dráha,
sytě hvízdne,
o špičky zvolá,
prudce řízne,
zasténá,
až zůstává
tolik schoulená,
stydlivě nahá,
každá tak holá…

Třese se…slabounká v bezvládí,
bojí se…o výdrž svých záhybů
v poryvovém vrásnění
studených pohybů,
snad se nám…snad nenachladí,
kdo by pak vstřebával
ta unikající zasnění…

Na poslední tuláky
meluzína rmoutí,
skálopevně dělí
dechy v zákoutí
do jednotlivých stran,
tam, kde se klikyháky
bezmocně kroutí
pod rozprouděnými těly
přistávajících vran…

Výhružně ve své černi
rozhodnut krákat
křídly třepetá
celý obrovský rej,
přichází další
chladivá večerní,
kdy rozechvělá
do výšin ční,
unavená
chtěla by spát,
šeptá
prosím, tak už začni…




…tak už přikrývej…