K Beskydám...

Vždy když se vracím do tvého lůna,
mé smysly jsou naplé jako struna.
Čím to že takový zájem projevili,
když mé oči tvou lysou uviděly??

Díky vysílači ,jenž na hoře je postaven,
či majestátností tohoto vrcholu?
Kdo ví snad Bezruč ,který je zde proslaven,
jenž se na nás teď dívá dolů?

Nebo zato mohou tvé příkré svahy,
které nelze slézt bez velké odvahy?
Vždy mě fascinovala tvá čistota a proměnlivost,
nechodit za tebou rád byla by velká blbost.

Pokaždé ,když sednu na kolo mé,
a prostoupím do přírody tvé,
pocit štěstí a touhy vzplynout s tebou mám,
když vítr čistý a svěží od tebe dýchám.

Poznali jsme se už před mnoha lety,
a za vše může čin mé pra pra tety.
Ta zde barák velký postavila,
a se svým bratrem se v něm usídlila.
Bratr s tou svojou doma nelenil,
4 syny a dcerku za život urobil.

Jedním ze synů je i můj děda,
jehož si vážím za všech nejvíc.
Není v tom žádná velká věda.
Vždyť on se snažil z plných plic,
předat mi zkušenosti ze života svého,
ale též dělat ze mě chlapce rozmazleného.

To že jim nejsem za to vděčím rodičům,
kteří vždycky měli skvělý um,
vykládat si všecko tak,
jak bych z pole kradl mák.

Ber to prosím trošku s rezervou.
Není to tak přehnané jak se zdá.
Opilci se taky pořád jen nervou.
A ženská chlapovi též vždy nedá.

Díky nim se tak dlouho známe,
a prožitků tolik spolu máme.
Nebýt jich nejezdil bych sem,
v zimě v létě vždy s úžasem.

A tak se k tobě vracím hrozně rád.
S tebou přežiji každý svůj pád.
Kdokoli na světě to může potvrdit,
že bych nemohl nikdy bez tebe žít.