O ježcích a dikobrazech

Spokojenost vládla sady, háji, ba i lány,
v pilném společenství ostnatém,
každý ježek plnil plány,
po práci si často hráli na pažitu travnatém.

Vždy když z polí odnášeli úrodu,
do rytmu si dupali,
k smutku neměli z bla důvodu,
a tak vesele si zpívali.

Utichl však zpěvu hlas, když prosadil se dikobraz,
s příslibem značného zisku,
však již připraven byl na podraz,
jak vyžrat ježkům misku.

Ve jménu přírody a zdravého stylu,
se souhlasem ježčí Rady,
vzal dikobraz do ruky pilu,
a začal kácet jabloňové sady.

Kácel stromy i kosil luka,
ježků rozmanité kotliny,
pro srdce ježčí to byla muka,
však dikobraz ostřejší měl bodliny.

Na pařezy kmenů rozložil rejnoky,
co by výkonné energetické zdroje,
přírodu budou chránit prej roky,
a k tomu pohánět všechny naše stroje!

Dikobraz si sjednal pakt,
s důvěřivými ježky,
nelžu Vám, vždyť je to fakt,
že za odběr energie směli chodit pěšky.

A tak již po několikáté v historii,
bylo spatřeno jednání lichváře,
který k odebrané energii,
přidává i plivanec do tváře.

K tomu na lukách již dávno jest,
zlatavý třpyt řepky olejné,
to značí jenom další lest,
téhle kurvy prodejné.

Všude v zemi páchla řepka,
a o ekologii plané sliby,
na ježky teď padla depka,
neb pochopili učiněné chyby.

Ježci jsou teď plní zloby,
k tomu mají prázdná vrecka,
z praxe vědí co je lobby,
a jak asi vypadá státní kasa Řecka...