Rybníky

Ve stínu staré lípy
uprostřed cesty,
mezi dvěma poli,
se leskne v záři sluncem mihotavém.

Nikdo jej nevnímá,
jen vodník u něj pobývá,
je to jeho dům i hrad,
má ho hrozně rád.

Občas rybka se na hladině objeví,
vyskočí a mušku polapí,
v rákosí kachna s peřím duhovým,
ukrývá se před hady.

Racek s ledňáčkem,
občas nad ním přeletí,
srnec s jelenem
chodí se tam v noci napít.

Vodník z toho radost má,
vždyť tam není sám,
alespoň některé přátelé má,
kapra, štiku i candáta.

Měsíc stříbrným paprskem nad hladinou přejede,
osvítí jej,
zahalý ranní mlhou
a neopustí.

Ach ty krásné rybníky české,
králi a knížaty vytvořené,
jsou jak zlato třpytivé
a smaragd barevné.