Na křídlech ptáků

Mlha v dálce zahaluje hory,
Tiše zde zpívají elegie bory.
Ptáci se připravují na odlet do teplých krajů,
Navštívit svět neznámých rájů.

Chci letět s nimi a zpívat,
O vzdálené zemi, při letu, snívat.
Chtěla bych mít křídla ptačí,
Které jim k životu bohatě stačí.

Mlha přikrývá sněhem pomalu zem,
My lidé, k vánočnímu stromečku, pomalu jdem.
Ptáci dárky nepotřebují, volně si poletují,
Radostí si někde v dálce prozpěvují.

Na křídlech ptáků bych obletěla svět,
Pak bych se do rodného hnízda vrátila zpět.
Bála se lovců a nakrmila malé ptáčky,
Které s očekáváním potravy vystrkují zobáčky.

Na křídlech ptáků bych si létala celý den,
A prozpěvovala si o svých radostech jen.
Před zimou bych s ostatními letěla do ráje,
O kterém si ptáci vyprávějí své báje.

Mlha požírá ty, kteří se nestihli schovat,
Mráz dokáže jen zabít, nikoliv pochovat.
Slabí jedinci nikdy nevzlétnou ke hvězdám,
Tak dopadnou, když řeknou: „Já to vzdám.“

Na křídlech ptáků letíme do světů bez válek,
Ptáci s největším úsilí letí do dálek.
Chtějí přežít za každou cenu, kdo to vzdá zemře,
V jejich srdcích touha přežít vře.

Přichází jaro, mlha mizí,
Mrazy jsou nám náhle vzdálené a cizí.
Slyšíme opět radostný ptačí zpěv a znovu začínají s námi žít,
Vrátili se z ráje a sen o něm si nenechají vzít.