Zimní

Sníh se z oblaků snesl na zem
a celý svět se proměnil rázem,
světle bílý čirý snížek,
kouzlo jako některé z knížek,
když celý svět se ve sníh schová,
slunce tak přenádherně zbledne,
a za mraky tvář jeho nachová,
skryje se před chladem ve dne.

Led pod sněhem číhá na kořist,
nikdo si nemůže být před ním jist,
na zahřátí pro každou gumu
najde se sklenka plná rumu,
kdo by chtěl ať si zapěje koledy
ať rozum alespoň na chvíli stichne,
nebezpečně se trhají ledy
a hlásky v hlavě jsou neodbytné.

Srdce zamrzlé z té vší zimy,
je jenom projevem duševní rýmy,
leden se pomalu v únor obrací,
a s touto pomalou časovou rotací,
ledy pod nohami všem tají,
někteří se těší, jiní se bojí,
ti co věří, že mají rozum, utíkají,
ti co již chápou jen na místě stojí.