Ty, dřevěný kostelíčku

Ty, dřevěný kostelíčku,
co tu v horách stojíváš.
Poslouchal jsem až do noci,
jak na hory zvoníváš.

Za červánků k Tobě vzhlížím,
vždy, když Slunce vychází.
Pozoruji v kraji širém,
jak nový den přichází.

Od Hostýna k Lysé hoře
pohled se Ti nabízí.
A kol Tebe kopců moře
zelených se nachází.

Pověz mi, Ty kostelíčku,
pověz, kam Tvůj prach mizí.
Kdopak v Tobě, kostelíčku,
kdopak v Tobě uklízí.

Slunce už se chystá k spánku,
kraj pod Tebou usíná.
Kdopak v Tobě bílou svíčku
každý večer rožíná?

Ty, dřevěný kostelíčku,
co tu v horách stojíváš.
Budu slýchat až do noci,
jak na hory zvoníváš.