Skrytá

Zoraná pole s příchutí spánku,
přikryta ze sněhů studánkou,
stromy v alejích zpívají,
pod pohlazením paprsků slunečních.

Růže v koutcích dálavých,
převlečena za mák rudých polibků,
bez trnu kolikrát už bezradná,
bojí se, zásluhou mraků s příslibem sněžení.

Ta pole co konce nemají,
žijí jen žijí životem svým,
slovem neznají svět,
bez očí nic neříká jim krása.



Neznámá nám jsou ta slova,
co v šepotu slunce a zem mezi sebou křičí.