Mámení jara.

Ačkoli pánové se tváří netečně,
s jarem zas odloží kožichy jejich dámy,
sluníčku ukáží svá těla statečně
s parádou křiklavou patřící do reklamy.

V parku na lavičkách slunce past narafičí,
láska je tématem o kterém se zas mluví,
pupeny překryjí dávný shon po jehličí,
jaro je návnadou, jež hledá mladé chůvy.

Hoch pátrá pohledem po krásném čumáčku,
pod květy kaštanů ten pohled dívce svědčí,
tváří se nevinně, jak anděl s obláčku,
krása i nevinnost, ...jen prsa hříšně větší.

Neříká zhola nic, jen prohlíží si zase,
hebkou pleť na hrdle, jež kryje vlasů pramen,
bohyně v korzetu, ...tak štíhlá byla v pase,
jen oblost pozadí překoná křivky ramen.

Prohlédne střevíček, přejde až k podvazku,
vzdá hold té postavě, spalován horečkami,
krása ho zajímá, myslí jen na lásku,
...jaro a polibek mládí tak lehce zmámí.