Zima se neloučí...

Zima se neloučí
a já už koncem února
oblékla březen do fialek
hřej trochu víc – hvězdo jménem Slunce
na zkřehlé prsty jsi lék
a mnohem víc
otázek mám
v šeru položených
poslouchám ticho
občas protne ho klapot i smích
a mnohem víc toho přinesly dny,
než by člověk chtěl opravdu snést
zmrzlá zem si vzala za sluhy sny
- škoda, že vyšla ta lest.
A mnohem víc, že se dokáže smát,
ten kdo pošpinil
ublížil
vkrad
se ten stín do duše jako tma
obrysy pevné jak kamenný hrad
a přitom je jen z písku
záleží, kdo se dívá
když řeknu, že se stmívá
jinde se rozednívá
když řeknu, že se šeří
jiný mi neuvěří
a zem je studená
jako konečky mých prstů…