Lyrika pro velikou ženu

Dej mi svou lyriku
zabublal měsíc ve mraku
Dej mi lyriku
šustila tráva v zeleném fraku
Na třešni smějí se malí motýli
že nechtějí znát paskvily
Jen slabou lyrickou písničku
Jako páru vycházející ze sešpulených úst
Nafoukaných pavilonů zakázaného města
Ve kterém jazyk mudrce kmitá
ponořen ve žluti vnitřního hovoru
Vyšel jsem si ven oblečen
že se do hořící louče louky ponořím
Jak do veřejné lázně
A zatím vášnivá konkubína
statečně rozvoněla svou kůži až pod můj nos
Oblékla se do svých nejlepších šatů
všechny své děti vypustila do zahrady si hrát
A že jich má mnoho, uličníci, každý jiný
tahají za vlasy, zpívají do uší, oči
padají v propasti klína
kam potůček bílý padá
Lyrika jí musím zaplatit
za to že smysly mé živí
citlivé a smysluplně
A volá
Dej mi, básníku, lyriku!