Óda na pampelišky

Malíř z jara nadšený
namaloval obraz.
V něm zachytil vznešený
plamínku odraz.
Zachytil louku plnou žlutých slečen,
jak tančí a člověk mezi nimi
připadá si svlečen.
Žlutavé princezny s něžnými šaty,
barví ruce i brouzdajícím paty.
Děvčata věnce vesele vijí,
včelky nektar dychtivě pijí.
Kvítky tančí a zdá se, že pějí píseň.
Jak malá sluníčka vyženou tíseň
a jejich zář překryje oblohu blednoucí.
Člověk si lehne po objetí prahnoucí
do louky rozkvetlé spoustou pampelišek.
Chci tam spát věčně a nechci nic slyšet.