Třešňový sad

Nad třešňovým sadem časně svítá,
A slunce, paprsky svými něžné kvítky otevírá.
Drobné kapičky rosy v brzkých paprscích se skví,
A každičká z nich tisícem barev svítí.

Dívka mladá brzy z rána,
Prochází se mezi stromy, sama.
Vítr šibalsky mezi stromy poskakuje,
Bílé lístky z květů na zem shazuje.

Lístky poletují mezi stromy, jako vločky májové,
Na líčka a do vlasů jí padají, jak ozdoby krajkové.
U nejstarší třešně v sadě, co roste tu již sto let,
Čeká chlapec a upírá v dál svůj modrý pohled.

Na svou dívku tady čeká,
By polibek májový jí dal,
By zahnal tmu, co ji leká,
A za svoji, pod starou třešní, si ji vzal…