*
Když vprostřed noční pouti
se měsíc usměje
°
Tak vítr svůj let krotí
A vzniká Naděje
°°
Když na úpatí světa
se i čas zastaví
°
Pak vítr jinak létá
A stébla od trávy
°°
zakloní svoje těla
by nohám bosatým
nechala prostor jít
°
Tma už se rozvoněla
když hvězdné dukáty
jí vetkly jasnotřpyt…
**
Ať na své pouti z pouti
krotí svůj let či kroutí...
jasnotřpyt s nadějí nezarmoutí.
11.05.2011 09:26:00 | Špáďa
Krásně větrná, tmou provoněná... šuměnko, dobré obraty, krásné myšlenky, nápaditost. ST!***
10.05.2011 07:01:00 | NikitaNikaT.