Mraveniště

Kochám se pohledem,
na ten kopec z jehličí,
není to nic jiného,
než dům mraveneččí.

Sleduji ty dělníky šikovné,
jak stavějí ho do výšky,
zkoro až do nebe.

Až neskutečné je to hemžení,
co mají dělat,
každý přesně ví.

Jsou jedna velká rodina,
kterému velí,
jediná královna.
Všichni si ji váží a hodně ctí,
jen ona jediná,
vajíčka rodí.

O ně se starají,
mravenčí chůvičky,
mají tam pro ně
i malé jesličky.
Až mravenečci vyrostou,
tak dělníci se z nich stanou.

A tak pořád dokola,
ty roky běží,
proto je to mraveniště,
čím dál tím větší.