S nadějí na( člo)věky

Za koženými víčky
sen se lehce chvěje
jako plamen svíčky
z palandy se směje

...

starý Consul zvoní
na velkém, težkém stole
prsty slova roní-
a mysl v jednom kole

dům stranou u lesa
s krbem a houpací sítí
prosklený, ó nebesa
se zahradou s kvítím

v lese šum jen splavu
na mechové posteli já
spravím záď i hlavu
od pondělí k pondělí

v sadu plném probouzení
natrhám si další roky
to mě denně spraví, změní
pak povracím to s úroky

...

Je snadné "žít" v žití
kéž k "žití" prožiju se
pokrok by měl ustoupiti
přírodě, ó svobodě, ó kráse