Na zamyšlení!

Je krásný jarní den, ve světě je plno lásky.
Všichni chodí ven, do přírody na procházky.
Květiny voní, lehký vánek nás omývá.
Včelky se rojí, přírodá nás přivítá.

Z jedné strany krásný svět, ohraničen pro turisty.
A zdruhé strany ani květ! Stromy bez listí...
To, co bývalo dřív krásné, jak v encyklopediích líčili,
Jako když svíce zhasne, lidé všechno zničili.

Pořád je tu hodně místa, na odpočinek v krásných dnech,
mnoho ptáků stále létá, příroda vrací zlobu v poryvech.
Vidíme v televizi, vlna ničí ostrovy,
nesmíme se čemu divit, dřív tam rostlo stromoví.

Lidé sídlí všude možně, kde se jim to zlíbí,
vydělávají na turistech, přírodě se to nelíbí.
Mohli jsme žít v souladu, nebrat místo světu,
u toho je hodně sporů, a přehnaných aktivistů.

Kdyby jsme jen přemýšleli, tak jak příroda to zamýšlí,
Možná by jsme rozumněli, že kalamitou oplácí.
Musíme se k ní chovat slušně, aby měla nás ráda,
nebrala to výhružně... Není to žádná záhada!