Měsíčnice

Pro koho byly ty perly,
cos na obloze vysypal?
Lesknou se v temném zrcadle
půlnočního jezera.
A z jejich přítomnosti dýchá
na mě tvoje nevěra.
Umírám žárlivostí.
Nevyřčená omluva.
Vzácný dar.
Za nocí pár.
Společně strávených.
Pár očí zmámených
tě hledá…
Až zase dnes škvírou v okně
přijdeš za mnou.
Tvé chladné ruce mě nenechají
pochybovat,
budou kolébat mě k spánku.
Ve snách pak jen lehký dotyk vánku
bude mi připomínat tvou krutost,
měsíci…
Můj noční společníku a princi.