Lodní šroub

V příštím březnu
budu děsná!
Děsit lodě,
vraky, vesla.

Vlny vezmu,
dolepíme
a pak v klidu
zbytky sníme.

To je krása,
to je síla,
když se spása
vine z díla.

Já tam s vámi také byla
a v pohádky uvěřila.
To jen proto – že se víla
jako vítr oslavila.

A co oheň a co voda?
Žádná tíseň, žádná škoda…
Vždyť můj bratr v obou kráčí
a to stačí, kroky račí.

Země, ta má svoje jisté,
Díky Bratře, Otče, Kriste!
Tak jak poklad klíče získej.

Studánky jsou otevřené,
pramínek už k moři žene.
Jen ty spíš a já vím, že ne!
Tak se probuď, synu, Jene!