Podzim

Podzim

Pan
Podzim zase
otevřel svůj krám
nabízí
smutek dní,
důkladně zachumlaný
v plédu
z chomáčů
mlhy nadýchané

A někam zmizel čas
jen kroky jeho
v šeru temně zní
a tušit nedávají
co s příští vteřinou
se stane

I slunce někam zmizelo
jen sromy za něj
zkoušejí se tvářit zlatě
Kampak se asi poděly
ty ohníčky
jež vždycky provoněly celou zem
svým hustým dýmem
bramborové natě

Havranů v poli
jsem se ptal
zda nevědí
kam uteklo nám
provoněné léto
však odpovědi
jsem se nedočkal
ti jenom o závějích
krákali svoje romaneto

A tak se s nimi
těším na zimu
až slunce zase najde se
a všude bude jiskřít sníh
A na večer,
až se vrátím domů
v mihotavém světle svíček
vánočního stromu
ležet až budeš v rukou mých
a s posledními krajkami
sejmu z tebe
svůj hřích