Tulák podzim

Zas přišel bez klepání, ten tulák rok co rok chodící
vždy vybarví stromy do palet od malířů a koruny vysvleče donaha rád.
Jen vítr vzdychá, když tančí si ulicí,
vždyť z dalšího roku zbyly jen vzpomínky a pan Seifert měl by zas o čem nám psát.
Ta barevná tesknota snad trošičku zastudí, když ptáci nám odletí za moře i poušť.
Nad všechno smutné, je něha jež uvidíš a co rozházel včerejšek to zítřek nám uklidí
…
Je podzim, kdy nocí přibývá, jak inkoustu na dopisu k rozloučení,
včera bylo léto.. však neplač, podzim není zapomnění..