Snová

Venku se podzim blíží,
pod peřinou ležím, je mi zima…
oči se mi ještě neklíží
i když celé město už asi dřímá.

Koukám a náhle něco vidím,
za oknem kdosi mě zkoumá,
říkám si sním či bdím?
Někdo mě opravdu volá.

Otvírám okno a trochu se bojím,
však za chvíli zjistím, že nad zemí stojím.

Je to snad anděl? Nebo jen klam?
Už se nebojím a s ním kamsi do dáli odlétám.

Vidím lesy, domy a také moře,
cítím krásné vůně,
líbí se mi tady nahoře.

Nechci, aby skončila ta krása,
vždyť létat je tak krásné.
Zavřu oči a mé srdce jásá,
vše je mi najednou jasné.

Když oči znovu otevírám,
zjistím, že opět sama jsem.
Podívám se z okna a zjistím, že už je den…
a já se směju, protože ta krása byl jen SEN.