Troška nostalgie k Valentýnu

V doteku úplňku sleduji její svůdnou siluetu...
a nevadí mi, že vidím ji jen přes roletu.
Ještě teď cítím ji jak krásně voní
a možná i malinko stýská se mi po ní.
Ten roztoužený dotek, co elektrizuje mi tělo
až tak, že zapomněl jsem, co dělat by se mělo.
Těžký byl pro mě okamžik rozloučení,
a stejně už vím, že něco se těžko mění.
Tak nechal jsem ji ve váze a zavřel za ní dveře,
co stane se, až najde ji? - Já sleduji z pichlavého keře...