Bouřlivá noc

Zprvu tichá temná noc to byla,
Měsíc svítil, srnka z řeky vodu pila,
avšak rozechvěli se větrem bory
a v černých mracích zmizely hory.

Pak už nemělo dlouhého trvání,
než ozval se hlasitý křik a sténání,
zoufalý nářek vyděšené lesní zvěře,
kvákání kachen a káčatek na jezeře.

Vítr v horách hučel a stromy klátil,
trávu a paseky prudký déšť mlátil,
vodou a kroupami pokryly se stezky,
na obloze zářily v jedno kuse blesky.

Poté však nastala nejhorší bouře,
rázem po lese bylo spousty kouře,
to jak do stromu uhodil jeden blesk,
tak na jezeře zářil ohně rudý lesk.

Oheň se velmi rychle po lese šířil,
silný vítr, černý kouř a prach vířil,
jakmile z mraků pršeti přestalo,
tak to opravdové peklo nastalo.

Les lehl popelem, než začalo svítat,
ve vzduchu nezačal ranní hmyz létat,
tisíce rostlin, stovky zvířat tu pošlo,
když té noci k požáru při bouřce došlo.

Z lesa zbyla jen horda popela,
i ta poslední větvička zmizela,
srnka z řeky vodu už nepije,
nic, co žilo, tu už tady nežije.